Přirozené vysvětlení náboženství

Tvrdý Filip parafrázuje článek (že ho furt baví šířit cizí memy) o přirozeném výkladu náboženství. V článku jsou rozlišovány tři teorie původu náboženství (kognitivní, evoluční, koevoluční). Dvě jsou slibné, třetí je dosti pochybná. Zastavme se u nich.

Kognitivní. Vypadá velmi rozumně. Člověk, protože má rozum, se ptá, co je nutným předpokladem nahodilého světa. A dochází k Bohu, ale i k bohům a různým silám. Ptá se, jaký tento předpoklad musí být a zjišťuje, že nehmotný a osobní, pokud osobnost nepovažuje za zlo jako budhismus.

Evoluční. Také je slibná. Vysvětluje, proč se ateisté moc nemnoží, a proč Evropu brzy převálcuje Islám.

Koevoluční. Nevypadá dobře. Nedokáže vysvětlit, proč se ateismus moc nešíří, i když ateisté blogují a blogují.

Darwinismus a náboženství

Jakkoliv nemám v lásce darwinismus, musím mu přiznat jedno: jeho princip mutace a selekce natolik konvenuje s katolickým učením o dědičném hříchu a porušenosti harmonie stvoření, že můžeme první nazvat sekulární (a rozvinutou) variantou druhého.

Darwinismus, jakožto teorie hledající empirické příčiny empirických jevů, je slučitelný s metafyzikou a náboženstvím (které hledají neempirické předpoklady empirické zkušenosti ) do té doby, dokud svůj metodologický redukcionismus (zabývat se jen hmotným) nepovyšuje na ontologickou úroveň (jen hmotné existuje). Ve chvíli, kdy je darwinismus povýšen na univerzální materialistickou metafyziku (ano, materialismus je metafyzická koncepce) a univerzální výklad světa (který se velmi podobá výkladům náboženským), pak se stává neslučitelným jak s tradiční realistickou metafyzikou, tak s křesťanským náboženstvím.

Nesouhlasím, že kladná odpověď na uvedené otázky charakterizuje náboženský systém, jak tvrdí O. J. Horák:

• Existují podle této soustavy nějaké nadpřirozené síly, osoby nebo entity?
• Přežijeme podle této soustavy svou smrt?
• Budou se podlé této soustavy mít dobří nakonec dobře a zlí zle?
• Jsou podle této soustavy některé věci, knihy, dny nebo místa posvátná?
• Obsahuje tato soustava eschatologický příběh o konci světa?
• Jsou součástí této soustavy předpisy nějakých modliteb, praktik, obřadů nebo rituálů?

Nicméně je možné říci, že darwinismus na tyto otázky rovněž odpovídá kladně. Samoorganizace systémů, základní princip evoluce, který se neobejde bez náhody, je navýsost mystickým principem, který opravdu můžeme chápat jako nadpřirozenou sílu. Pokud je předmětem selekce gen či druh, pak se samozřejmě dá hovořit o životě po smrti (individua jakožto nositele genetické informace). Dobro a zlo bylo v darwinismu nahrazeno pojmem zdatnost. Zdatní (dobří) přežijí, nezdatní (zlí) budou eliminování přirozeným výběrem. Posvátnou knihou darwinismu je kniha O původu druhů (viz citát na Massive Error), světcem je Charles Darwin (a jiní), posvátnými ikonami jsou evoluční stromy a nákresy vývoje jednotlivých druhů z druhů jiných (viz hlavička Massive Error). Ve spojení s moderní kosmologií může teorie evoluce produkovat i eschatologické příběhy o konci světa (viz Haeckelův cyklický vesmír). Součástí darwinismu jsou určité předpisy, co si myslet, co říkat a co číst.

Je jisté, že pokud termín sekulární budeme klást do opozice k pojmu náboženský, pak není možné darwinismus považovat za náboženství. Zcela objektivně se dá darwinismus považovat za světonázor, za filosofický pohled na svět. Vzhledem k tomu, že jeho zastánci jsou lidé, jejichž potřeba náboženství je geneticky kódována či součástí přirozenosti (náboženství je naprosto univerzální jev) a darwinismus se v jistých interpretacích dostává do kolize s většinou světových náboženství, stává se, že darwinismus u řady lidí plní funkci náboženství (Dawkins), které má vlastní systém věrouky, morálky a rituálů. Proto podobně jako marxismus, humanismus či existencialismus bývá řazen k náhražkovým náboženstvím. Jistě nejde o náboženství ve vlastním slova smyslu, nicméně jde o systém, který může jako náboženství fungovat a v mnoha případech tak funguje.