Je známo, že Darwin začal pochybovat o bohu ještě před smrtí své nejmilejší dcery Annie, právě pod vlivem nejrůznějších krutostí, ke kterým v přírodě dochází. Hlavním důvodem pro něj byl objev vosičky, která klade svá vajíčka do těl jiných druhů hmyzu, přičemž housenky potom zevnitř požírají hostitele zaživa. Přijměme na chvíli předpoklad, že svět byl skutečně stvořen bohem. V tom případě by bylo nesprávné představovat si ho jako vousatého sympaťáka obklopeného andělskými kůry, ale jako sadistického fracka, který trhá mouchám křídla a pomocí lupy vypaluje mraveniště. Pokud by skutečně existoval, neměl by být milován a uctíván, ale spíš pohrdán a nenáviděn (podobně viz zde). Je dost dobře možné pociťovat odpor k fiktivním postavám světové literatury, čehož může být příkladem Jago, Cthulhu, Quilty nebo Joker; podivné by naopak bylo chovat k nim jakékoli sympatie. Věřící působí dojmem nemohoucích obětí, které se ze strachu koří odpudivému idolu. Jako ateistu mě pranic netrápí jeho neexistence, naopak jsem šťastný, že nejsme vydáni na milost a nemilost tak šílené a nenávistné bytosti.K tomu je třeba říci, že označovat dění v přírodě za kruté, je možné jen s notnou dávkou antropocentrického myšlení, které by člověk od chladně uvažujícího darwinisty ani nečekal. Pokud jde o krutost mezi lidmi, je dílem jejich svobodné vůle, kterou Bůh respektuje. Pokud jde o důkaz Boží neexistence ze zla, vyjádřil jsem se k této skutečnosti již několikrát. V odkazu Filip uvádí rozlišení dvou typů zla, které na světě můžeme rozlišit:
- a) - "the awful things people do, such as murder",
- b) "the awful things that just happen, such as earthquakes."
- mravní
- fyzické.
Aby byl důkaz Boží neexistence ze zla platný, musel by spolehlivě prokázat, že zlo stvoření přesahuje dobro, které se s ním pojí. K tomu žádné příklady údajného i skutečného zla na světě nestačí. Filip Tvrdý prokázal notnou dávku emočního "myšlení", které rozhodně není filosofickou ctností.
