1. krok. Přijměte, že Bible je absolutní a doslovné Boží slovo. To je ten nejdůležitější krok. Pokud Bible není absolutní a doslovná pravda, můžete to rovnou zabalit.Tak já to balím. Tímto způsobem Bibli jako katolík nemohu chápat. Proč?
Protože však Bůh mluví v Písmě svatém prostřednictvím lidí lidským způsobem, (6)((6/Sv. Augustin, De civitate Dei, XVII, 6, 2: PL 41, 537; CSEL 40, 2, 228.)) musí vykladač Písma svatého, chce-li pochopit, co nám chtěl Bůh sdělit, pozorně zkoumat, co měli svatopisci skutečně v úmyslu vyjádřit a co chtěl jejich slovy zjevit Bůh.
Abychom vystihli úmysl svatopisců, je třeba přihlížet mimo jiné i k literárním druhům.
Jinak totiž podávají a vyjadřují pravdu texty v různém smyslu historické, jinak texty prorocké nebo básnické, ještě jinak další druhy slovního projevu.
Dále je třeba, aby vykladač pátral po smyslu, jaký v daných okolnostech a v dobové i kulturní situaci chtěl svatopisec vyjádřit a vyjádřil pomocí literárních druhů v té době užívaných. (7)((7/Sv. Augustin, De doctr. Christ., III, 18, 26: PL 34, 75-76; CSEL 80, 95.)) Abychom totiž správně pochopili, co chtěl autor posvátného textu písemně vyjádřit, je třeba pozorně přihlížet k tehdejším vžitým způsobům myšlení, řeči a vyprávění, jaké byly běžné v jeho době, i ke způsobům, kterých se tehdy obvykle užívalo při vzájemném styku mezi lidmi. (8)((8/Srov. Pius XII., uv. m.: Denz. 2294 (3829-3830); EB 557-562.))
Protože však se má Písmo svaté číst a vykládat v témž Duchu, ve kterém bylo napsáno, (9)((9/Srov. Benedikt XV., enc. Spiritus Paraclitus, 15.9.1920: EB 469. – Sv. Jeroným, In Gal. 5,19-21: PL 26, 417A.)) v zájmu správného vystižení smyslu posvátných textů je třeba neméně pečlivě přihlížet k obsahu a jednotě celého Písma a přitom mít na zřeteli živou tradici celé církve a analogii víry. Je povinností exegetů přispívat podle těchto pravidel k pronikavějšímu pochopení a výkladu smyslu Písma svatého, aby na základě předběžné vědecké práce dozrál úsudek církve. Neboť všechno z oboru výkladu Písma nakonec podléhá posouzení církve, která plní božský příkaz a službu uchovávat a vykládat Boží slovo. (10)((10/Srov. 1. vat. koncil, Věrouč. konst. o katolické víře Dei Filius, kap. 2: Denz. 1788 (3007).))
V Písmě svatém se tedy projevuje, vždy bez porušení Boží pravdy a svatosti, podivuhodná „blahosklonnost“ věčné Moudrosti, „abychom poznali nevýslovnou Boží dobrotivost, a jak Bůh přizpůsobil svou řeč z ohledu na naši přirozenost“. (11)((11/Sv. Jan Zlatoústý, In Gens. 3,8 (hom. 17,1): PG 53, 134. Blahosklonnost – lat. attemperatio – řecky synkatabasis.)) Boží slova totiž, vyjádřená lidskými jazyky, se připodobnila lidské mluvě, jako se kdysi Slovo věčného Otce stalo podobným lidem, když na sebe vzalo slabé lidské tělo. (Dei Verbum, §12-13)Takovéto chápání Písma odpovídá na Romanovy kroky 2 a 4.
Ke kroku 3.
Naučte se věřit dvěma či více vzájemně si protiřečícím myšlenkám.
Užitečný tip: Naučte se tento krok k víře v Boží trojjedinost.Princip sporu říká, že není možné nějakému subjektu v témže ohledu přisuzovat a upírat nějaký predikát. Jedinost a trojitost jsou kontrární opaky. Nepřisuzujeme je však Bohu v témže ohledu. Bůh má jednu přirozenost a tři osoby. Přirozenost a osoba není totéž.
Ke kroku 5.
Poukazujte na stovky splněných proroctví obsažených v Bibli.A to zas jo.
Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu na chrámové stavby.
On však jim řekl: „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.“ (Matouš, 24, 1-2)Evangelium svatého Matouše bylo napsáno podle Clauda Tresmontanta před rokem 36 l. P. Ke zboření Jeruzalémského chrámu došlo v roce 70 l. P.
Ke kroku 6. a 7.
Vezměte na vědomí, že morální relativismus je nesprávný.
Morální relativismus, tedy víra, že morální rozhodnutí a hodnocení jsou závislá na okolní společnosti a kultuře, není pravdivá. Pokud je něco špatné, je to špatné pro všechny lidi a ve všech dobách.
Vezměme si jako příklad otroctví: My moderní křesťané víme, že otroctví je špatné a že otrokáři jsou nemorální, ale před 200 léty bylo otroctví perfektně morální.Dalo by se říci, že víme, že zotročování lidí je nemorální dnes a bylo nemorální před 200 lety, věděli jsme to dokonce před 600 sty lety, neboť v roce 1435 vydal papež Evžen IV. encykliku Sicut Dudum proti zotročování černochů (dalšími papežskými dokumenty na dané téma jsou buly a encykliky Sublimus Dei (Pavel III., 1537), Cum Sicuti, (Řehoř XIV., 1591), Commissum Nobis (Urban VIII., 1639) Immensa Pastorum principis (Benedikt XIV., 1741).
Závěr: Roman Polach si plete správného křesťana s americkým protestantským fundamentalistou. Jenže správný křesťan je catholicus.
