Evoluce a seznamy odpůrců a příznivců

Před nějaký časem Filip Tvrdý na svém blogu informoval o seznamu odpůrců evoluce z řad vědců a parodické reakci na daný seznam z řad evolucionistů. Zajímalo by mne, jak by vypadal seznam odpůrců geocentrického systému v koperníkově době a jak seznam jeho příznivců.

Ale to jen tak na okraj. Protože jsem jako Filip Tvrdý přesvědčen, že platnost teorie se neověřuje pomocí konsensu vědců, ale prostřednictvím důkazů, nechávají mne nějaké seznamy klidným. Až naleznu důkaz pro makroevoluci, který by nebyl kruhový (tj. nemohl být interpretován jako důkaz pro makroevoluci jen v rámci již přijatého dogmatu o platnosti teorie makroevoluce), pak se klidně přidám k evolucionistům, aniž bych cokoliv změnil na svém přesvědčení o platnosti kosmologického důkazu Boží existence.

Bible a věda

Na stránkách Bůh není (che) je zmatený článek, který vypočítává, jaké vědecké omyly obsahuje Bible. Článek končí slovy.

Taková a další vědecká moudra můžeme nalézt v bibli. Tyto chyby dokládají, že Bibli psali jen lidé, se svými tehdejšími vědomostmi bez pomoci jakékoliv vševědoucí dokonalé bytosti jménem Bůh (Nechal by snad Bůh ve své nejdůležitější knize omyly?).

Odpovídám:

1. nejedná se o omyly, ale o způsob popisu světa, který odpovídá předvědeckému poznání,
2. zatímco vědecký obraz světa se stále mění, aktualizuje, co je dnes vědeckou pravdou, je zítra omyl (schválně je Slunce středem vesmíru, jak si myslel Koperník a Galileo?), předvědecké, intuitivní poznání je stále stejné (stále se nám jeví, že Slunce putuje po obloze, že Měsíc září),
3. proto je jazyk předvědecké zkušenosti zcela univerzální a pro Bibli nejlepší,
4. ano, Bůh klidně ponechá v Bibli informace, které ve světle určité fáze vědeckého poznání mohou jevit jako omyly, v jiné fázi mohou být považovány za dobrý metaforický popis skutečnosti, ale v každém případě odpovídají předvědeckému uchopování světa člověkem,
5. Bůh v Bibli neponechává žádné omyly, které se týkají základního obrazu světa a místa člověka v něm, Bible neobsahuje žádné omyly metafyzické, antropologické a teologické.

Žiji vědecky? Částečně...

Výborný vědecký skeptik Roman Polach přináší na svém blogu návod na život v souladu s vědeckým světovým názorem. Vědecký světový názor obsahuje čtyři přikázání:

1. pomni, že korelace neznamená kauzální vztah! (Děkuji! Souhlasím. Nechť si toto vědecké přikázání vezmou k srdci všichni materialisté, kteří dokazují hmotnost myšlení tím, že poukazují na změny kognitivních funkcí při změnách v mozku!)
2. pomni, že já, Náhoda, jsem tvůj bůh. Řiď se proto pravděpodobností! (Dovolím si nesouhlasit, náhoda není ani bůh, dokonce ve skutečnosti není vůbec.)
3. pomni, že nemáš věřit, čemu chceš! (Jsem poněkud zmaten, mám tedy věřit tomu, čemu nechci a nikoliv tomu, čemu z dobrých důvodů chci?)
4. pomni, abys nebyl vědecky negramotný! (Děkuji! Souhlasím. Nechť si toto ponaučení vezmou k srdci ti, kdo si myslí, že filosofie není věda, a myslí si to na základě filosofické  úvahy, jakož i ti, kteří filosofickou koncepci evoluce považují za vědeckou, přestože si myslí, že filosofie není věda.)

Suma sumárum jsem heretikem (tím, kdo si vybírá) ve vědeckém světovém názoru. S prvním přikázáním souhlasím, druhé odmítám, třetímu nerozumím, se čtvrtým souhlasím s tou výhradou, že bude věda pojímána konsistentně a nikoliv v rozporném positivistickém pojetí.

Filosofie a věda

Filip Tvrdý referuje o článku, ve kterém se autor zabývá vztahem filosofie a vědy.

V posledních desetiletích ale naštěstí začalo znovu docházet k interdisciplinární spolupráci mezi filosofy a přírodními vědci, a to především v oborech počítačové vědy a evoluční biologie. Gale považuje za nejvíce žádoucí vyhlídku transformaci filosofie vědy do teorie vědy, která by nebyla pouze apriorní, ale i empirickou disciplínou.

Toto tvrzení nás vede k úvaze o tom, co vlastně znamená vznik empirických disciplín z filosofie. Tvrdého text svědčí o tom, že se pravděpodobně jako evolucionista domnívá, že speciální věda se vyvíjí z filosofie jako kupříkladu člověk z opice, přičemž představuje nový druh, který překonal starý a stal se na něm plně nezávislým. To je jedna varianta.

Druhou variantu přestavuje názor, že vznik nové disciplíny probíhá na základě předmětné a metodologické specializace v rámci nejobecnější vědy - filosofie. Vztah filosofie a speciální vědy můžeme tak přirovnat ke vztahu organismu a jednoho z orgánů, který v rámci organismu plní specifickou funkci. V takovém pojetí je speciální věda plně na filosofii závislá.

A nakonec může existovat třetí, kompromisní řešení, které vidí ve vztahu mezi filosofií a vědou vztah analogický vztahu mezi rodičem a potomkem. Filosofie vybavuje speciální vědy nezbytnou genetickou výbavou a předává jí cenné poznatky do života. Z počátku je speciální věda na filosofii velmi závislá, postupně se osamostatňuje, zcela nezávislá však na filosofii není nikdy, svůj původ nezapře a čas od času je nucena si k filosofii přijít pro cennou radu. Toto pojetí považuji za nejrozumnější.

Dobro a zlo

Na webu i-Ateismus.cz se vydavatel pustil do náročné problematiky vztahu dobra a zla a Boží existence. Začíná metodologickou úvahou. Podle něj věřící říkají, že náboženství odpovídá na otázku "proč" a věda na otázku "jak". Je nepochybně pravda, že toto někteří věřící tvrdí. Autor ateista poznamenává, že nechápe podstatu takovéto argumentace. Poznamenává, že i věda může odpovídat na otázku proč.

Nikdy jsem tuto myšlenku nepochopil. Věda samozřejmě v mnoha případech umí odpovídat na otázku “proč” (Proč se drát, kterým prochází proud, zahřívá? Proč padá kámen směrem k zemi? Proč se vržené těleso pohybuje po balistické křivce?) a v případech, kdy to neumí, je odpověď, kterou nabízí náboženství, stále stejná, k uzoufání neinspirativní, nudná a nic neříkající. Zní: “To Bůh…”

V tomto smyslu však otázka "proč" není věřícími chápána a v tomto smyslu skutečně věda na otázku "proč" odpovídá. Autor totiž chápe otázku "proč" jako otázku po účinné příčině nějakého jevu. Účinná příčina je něco, co uvádí něco jiného do pohybu (nejen ve smyslu místího pohybu). Tradiční filosofie však kauzální vysvětlení pomocí účinné příčiny nazývá vědou "quia" (protože) - je konstatován účinek a hledá se příčina: Kámen padá k zemi (účinek), protože na něj působí gravitační síla (příčina). Metodologicky splývá tento druh vědy s vědou induktivní. Tradiční filosofie zná ještě vědu "propter quid" (proč), která usuzuje z poznané esence nějaké věci na její nutné vlastnosti: Jelikož je člověk tvor rozumný (esence), má svobodnou vůli (nutná vlastnost). Metodologicky splývá tento druh vědy s vědou deduktivní.

Když však věřící mají na mysli otázku "proč" neptají se ani po účinné příčině jevu, ani nehodlají dedukovat z esence předmětu jeho nutné vlastnosti, ale míní tím s největší pravděpodobností otázku po příčině účelové. Příčina účelová je jednoduše řečeno cíl. Je to něco, k čemu je třeba dospět a čemu je podřízena činnost: Člověk se musí chovat mravně, aby byl spasen (účelová příčina).

Věda v dnešním slova smyslu, věda empirická na takto položenou otázku proč neodpovídá - omezuje se na kauzální vysvětlení pomocí příčiny účinné. Ovšem věda chápaná v tradičních aristotelských intencích i na tuto otázku odpovídá: Živočichové mají oči, aby viděli (účelová příčina).

V dalších řádcích se autor věnuje vztahu dobra a zla a Boží existence. K tomu se vyjadřovat nehodlám, učinil jsem tak již zde. Jen poznamenávám, že křesťanství chápe zlo jako privaci dobra. Rozlišuje zlo fyzické a zlo mravní (hřích). V žádném případě netvrdí, že veškeré zlo je následek prvotního hříchu. Zlo fyzické jakožto určitá nedokonalost je dokonce nutným průvodním jevem stvořených věcí (nejsou dokonalé jako Bůh a Bůh je tak musel stvořit, protože nemohl stvořit něco naprosto dokonalého - tedy sám sebe). Zlo mravní je dáno svobodou tvorů. Je následkem odklonění se tvorů od nejvyššího dobra (Boha) k dobru nižšího (světu). I prvotní hřích je skutek patřící do této kategorie. I kdyby k němu nedošlo, existovalo by na světě i zlo fyzické (i když menší míře) i mravní (lidé mi mohli hřešit, ale činili by tak v mnohem menší míře). Zlo je tedy jakýsi průvodní jev stvoření. Je ospravedlnitelné tím, že dobro stvoření převyšuje zlo, které se s ním pojí. Věřící lidé věří, že tomu tak skutečně je a že všechny Boží záměry se nakonec vyjeví a každá slza bude setřena. Někdo může být přesvědčen, že tomu tak není, ale to je založeno jen a jen na jeho víře.

P. S. Argumentace na blogu i-Ateismus.cz není zcela konsistentní a někdy prokazuje značnou nepoučenost.

A proč Bůh způsobuje, nebo nezabrání tomu, aby se se železnou pravidelností 1400 dětí z každého milionu nerodilo takto postižených? Pykají snad ty děti a jejich rodiče za neexistující Prvotní hřích neexistujícího Adama a Evy? Nebo pykají za hříchy jiných lidí? A nad tím vším bdí neskonale milující, Dobrý a také Spravedlivý (!) Bůh??

Je skutečně málo pravděpodobné, že by mohly existovat následky neexistujícího prvotního hříchu. Problém je, že Bůh sám stvrzuje, že k tomuto hříchu došlo a jeho následky jsou zcela reálné.

Zcela analogická situace nastává při každé jiné přírodní katastrofě. Loni, v roce 2010, zahynulo na Haiti v důsledku katastrofálního zemětřesení přes sto tisíc lidí. Drastické záběry jsme jistě v televizi viděli všichni mnohokrát. Je i toto důsledek hříšného života lidí? Je to snad boží trest?! Pokud ano – pak proč trestal Bůh zrovna Haiti, vždyť tam je přes 96% obyvatel křesťanů! Proč nepotrestal třeba ateistické Čechy?

Možná by nemělo zapadnout, že většina z "křesťanů" na Haiti praktikovala voodoo, tedy se přímo prohřešovala proti prvnímu přikázání desatera. Je docela odvážné říct, že Bůh "ateistické" Čechy netrestá.