středa 10. srpna 2011

Jednota protikladů

Filip Tvrdý se vysmívá slovním spojením, které do diskuze o eutanázii vnáší existencialisticky laděná psychoterapeutka. Píše:

Odvozený obrat "uchopit jinak uchopené" se ode dneška stává standardní součástí mé jazykové výbavy, hned vedle "skoku do víry", "samopohybu jsoucího", "jednoty protikladů" a "horizontu všech horizontů".
Rád bych přispěl svou troškou do mlýna a na příkladu Filipovi ukázal, co to je jednota protikladů. Vypadá to asi takto:

Teze:

Se značnou nadsázkou řečeno - věřit, že disponuji svobodnou vůlí, je úplně stejně oprávněné jako být přesvědčen, že jsem majitelem dvaačtyřiceti centimetrového přirození. Obojí je kognitivním omylem, který se nezakládá na skutečnosti, ať už je to dobře či ne. (Filip Tvrdý: The Lucrecian Swerve)

Antiteze:
Navíc mám tendenci nepovažovat eutanázii - podobně jako aborce - za skutečný morální problém. Hlavním imperativem v demokratických společnostech je možnost jedince svobodně disponovat svým majetkem, tělem a životem, a proto by mělo být jeho vědomé rozhodnutí považováno za dostatečný důvod pro důstojný odchod z tohoto světa. (Filip Tvrdý: Konečně o eutanazii na půdě filosofie)
Syntéza:

Člověk může používat to, co nemá.

Vot! Éto: "jednota protikladů".

9 komentářů:

  1. Nezdá se mi, že jde o tezi a antitezi, ze kterých by bylo možné vyprodukovat syntézu. Problematický je pouze zavádějící význam slova svoboda v různých kontextech. Svobodně se rozhodovat můžeme i za předpokladu nesvobodné vůle. Spojení „svobodné rozhodování“ zde však není jazykové přesné.

    V reálném prostředí nacházejícím se mimo oblast filozofických debat nemá smysl východisko nesvobodné vůle jakkoliv zapojovat. Pro fungování jedinců i celé společnosti je evolučně daný subjektivní pocit svobodné vůle zcela esenciální – a právě v tomto kontextu používáme spojení „svobodné rozhodování“.

    Spojení „svobodná vůle“ se naopak hodí do debaty filozofické, která na naše evolučně dané pocity nemusí nijak navazovat. V debatě dvou deterministů pak toto spojení nedává smysl, protože ti svobodnou vůli zcela popírají, a já jsem nucen s nimi pod tíhou argumentů souhlasit.

    OdpovědětVymazat
  2. Považuji "svobodné rozhodování" za činnost, která vychází ze svého principu - "svobodné vůle". Svobodně se rozhodovat bez svobodné vůle považuji za nemožné.

    Zdá se, že evolucionisté zastávají dvě kritéria pravdy - pragmatické a korespondenční. Podle prvního je třeba považovat za pravdivé vše, co přináší evoluční výhodu, a proto je třeba je využívat v praxi. Podle druhého kritéria je pravdivé to, co je ve shodě se skutečností. Tohoto kritéria je možno využívat jen při akademických debatách osvícených, kteří poznali, jak svět funguje. Zavádět do praxe však toto kritérium není možné, protože by vedlo ke katastrofálním důsledkům.

    OdpovědětVymazat
  3. Záležitost nepovažuji za tak dramatickou, jak říkáte. Jak jsem psal, kontroverze vzniká pouze v důsledku významovosti slova "svoboda".

    Pravdou nicméně je, že deterministé budou muset vymyslet co nejlépe pochopitelné vysvětlení rozdílu v užívaných spojeních "svobodné rozhodování" a "svobodná vůle", aby nedocházelo ke zmatkům.

    OdpovědětVymazat
  4. Jak každý atheista ví, svoboda vůle je v rozporu s Boží vševědoucností.

    OdpovědětVymazat
  5. Ne, to není. Vědět "dopředu", jak se kdo rozhodne, neznamená donutit jej k rozhodnutí.

    OdpovědětVymazat
  6. To je sice pravda, ale pokud by "vědět dopředu" znamenalo "vědět předtím, než to jako Bůh udělám", pak by šlo o klasický determinismus, protože by to Bohu umožnilo měnit rozhodnutí podle důsledkům a pak prostě zvolit to, které bude mít nejlepší důsledky (zcela přesně nalezitelné předem). Mezi tímto věděním důsledků nějakých podmínek pro jednání lidí a determinismem není vůbšec žádný praktický rozdíl.
    Jiná věc je vědět to "předem" ve smyslu bytosti, která je nad časem. V tomto smyslu to ví bezprostředně "potom" (v kauzálním, nikoliv časovém smyslu), co stvoří svět - aby to mohla vědět, nemůže jej ale nestvořit. A ví to jen v případě, že se nerozhodne svět v nějakém bodě prostě zastavit a upravit (pokud by všechny možnosti jednání nějakého člověka v daném okamžiku identifikovala jako špatné).
    Myslím si ale stejně, že je to pseudoproblém, protože pojem svobody vůle je absurdní, vnitřně sporný.

    OdpovědětVymazat
  7. "Vědět "dopředu", jak se kdo rozhodne, neznamená donutit jej k rozhodnutí. "

    Jirko, ale ty přece jistě víš, že Bůh svým poznáním tvoří ...

    OdpovědětVymazat
  8. Počkej Jakube, ale Bůh přece netvoří jen tím, že zná všechny varianty, jak by daná věc mohla dopadnout? Možnost přece Bůh netvoří, ta už je, ta je založena metafyzicky, Bůh ji ovlivnit nemůže (jako nemůže ovlivnit logické zákony). On z nich akorát vybírá. (Teda, pokud Bůh vůbec existuje :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Já jsem se jen snažil poukázat na to, že Jirkův argument z 14. srpna 2011 23:50 neplatí, protože je položen jako by poznání Boží bylo pasivní recepcí, což, jak Jirka samozřejmě ví, není, protože je i aktivním kladením.

    OdpovědětVymazat