Ateismus není víra

Ačkoliv se Michal Hanko často setkává s tvrzením, že ateismus je stejná víra jako třeba křesťanství, ubezpečuji ho, že souhlasím s jeho názorem, že ateismus žádná víra není. Proč?

Nejprve, co je víra. Víra je zprostředkované vědění. Vědění je jistá znalost. Znalost je zdůvodněné pravdivé přesvědčení. Jistota je dvojího druhu - apodiktická (nemůže platit opak) a morální (pravděpodobná). Opakem jistoty je mínění, které připouští možnost platnosti opačné teze. Znalost je tedy takové přesvědčení, o jehož pravdivosti můžeme mít apodiktickou nebo přinejmenším morální jistotu. Ke znalostem dospíváme dvojí cestou. Buď přímo nebo nepřímo. Přímá znalost vzniká evidencí - smyslovou či rozumovou. Vím, že tráva je zelená, protože jsem ji viděl. Nepřímá znalost vzniká na základě sdělení svědka. Abychom mohli svědku věřit je třeba jej rozpoznat jako důvěryhodného. Obsah této znalosti se nazývá vírou. Ježíš Kristus projevoval Božskou moc. Neviděl jsem to. Vím to na základě spolehlivého důvěryhodného svědectví Evangelií. Ergo: věřím tomu (mám o tom jistou zprostředkovanou znalost). Nejisté či přímo nepravdivé přesvědčení vírou není.

Ateismus není víra proto, že jde o nepravdivé přesvědčení. Vzniká na základě nesprávných úvah (omyl přímý) či na základě přitakání svědectví, které je nedůvěryhodné a nepravdivé. Ateismus není víra, ale nevěra.

Víly a Bůh

Na blogu Michala Hanka se objevuje "argument", který se snaží ukázat, že nevíra v Boha je stejného řádu jako nevíra v existenci víl. Škoda, že Michal Hanko, který volal po tom, aby teisté reagovali na jeho námitky, není ochoten číst, na co jsem ho odkazoval. K vílímu argumentu jsem se již vyjádřil před více než dvěma lety, Michala jsem na článek odkazoval. Protože je opakování matka moudrosti, zkusím to ještě jednou a naposled. V následujícím textu nechť čtenář nahradí jméno Radek Bělohrad jménem Michal Hanko a termín Vesmírní lidé termínem víly.

V zásadě existují jen dvě odpovědi na první příčinu světa, který je smyslovou evidencí zakoušen. Buď je první příčinou přirozeného světa něco nebo někdo, kdo stojí mimo tento svět (to je odpovědí teistů), nebo je svět příčinou sám sebe (to je odpověď monistů, pantheistů či ateistů). Hypotéza sebezapřičiňujícího světa však již stojí mimo smyslovou zkušenost s přirozeným světem, je to nepochybně filosofická odpověď, která jako taková žádá své prověření. Skeptický ateista stejně jako teista zakouší přirozený svět a buduje hypotézu o jeho původu, ptá se po jeho příčině. Tato hypotéza není stejného řádu jako prostá zkušenost se světem, který vnímáme. Tedy věřící člověk věří v přirozený svět plus první příčinu světa stojící mimo svět (v nadpřirozený svět), skeptický ateista věří v přirozený svět plus první příčinu světa, která je ve světě (což je svým způsobem rovněž svět „nadpřirozený“, protože není přístupný smyslové evidenci).

Je tedy třeba říct, že skeptický ateista má s věřícím shodný počet pozitivních tezí, které je třeba prokázat (jiná pozice je pozice agnostika, který tvrdí, že mezi těmito dvěma variantami není možné rozhodnout, že jedna platí, ale nemůžeme zjistit která, ateista, skeptický či dogmatický, a teista přijímají jednu z tezí jako pravdivou).

(...)

Radek Bělohrad se snaží argumentovat, že nevíra v „nadpřirozeno“ je stejného řádu jako nevíra v „podpřirozeno“, že popírání „podpřirozena“ nemůže být pozitivní metafyzickou tezí. Tento argument neplatí. Pojem „nadpřirozena“ je deduktivně odvozen z poznání „přirozena“, které je evidentně omezené, takže se zdá, že nemůže být příčinou sama sebe.„Podpřirozeno“ je pojem naprosto nesmyslný, rozporný a nic reálného mu nemůže odpovídat, alespoň tehdy, je-li smyslům dostupná realita chápána jako „přirozeno“  (O. Kočnar obsahovou analýzou zjišťuje, že je vysoce nepravděpodobný, já tvrdím, že mu v realitě nic nemůže odpovídat, že tedy máme naprostou jistotu o jeho neexistenci, pokud nepovažujeme samu námi zakoušenou skutečnost za „podpřirozenou“, což není smysluplné – „přirozeným“ by pak byl svět platónských idejí).  

Navíc je „podpřirozeno“ vyloučeno zákonem o vyloučeném třetím. Pokud „přirozenem“ a „nadpřirozenem“ v prvním případě myslíme „ležící v tomto světě“, v druhém případě ležící „mimo tento svět“, pak ptáme-li se na příčinu světa (a filosof se nemůže neptat) můžeme dospět jen k výše uvedeným dvěma variantám – buď – anebo, tercium non datur.

Radek Bělohrad dělá tu chybu, že ztotožňuje teismus s přijetím koncepce nějaké blíže neurčené (jen logicky možné) bytosti, kterou nelze vidět. Kdyby chápal teismus jako jednu ze dvou možných variant odpovědí na otázku po původu světa tak, jak je chápán samotnými teisty, pak by se snad vyhnul tvrzením, že nemůže být smysluplné dokazovat nevíru v jakékoliv náboženské a mytické představy, které jsou jen logicky možné. Jestli jsou či nejsou Vesmírní lidé, je otázka mimo filosofickou debatu, jestli je příčina světa totožná se světem nebo je od světa odlišná je jedna z primárních filosofických otázek! Obě odpovědi jsou téže úrovně (a i skeptický ateista se přiklání k jedné z nich) a obě vyžadují přinejmenším stejné zdůvodnění! (Stodola, J. Ateismus a teismus I)

Fatimský (ne)zázrak

Trochu jsem doufal, že Filip Tvrdý přijde s "přirozeným" vysvětlením tzv. slunečního zázraku ve Fatimě, k čemuž došlo. Jak to tedy podle F. Tvrdého bylo?

Není proto třeba sahat k extravagantním vysvětlením jako je masová halucinace, protože se vlastně nic nestalo a to, k čemu došlo, lze velmi jednoduše přičíst na vrub optickým klamům způsobeným sledováním silného světelného zdroje, možným halovým efektům (např. parhelium) a hlavně autosugestivnímu vlivu náboženského třeštění.

To je velice pozoruhodné zvláště vzhledem k tomu, že

1. zázrak byl předem ohlášen, ale na to, že půjde o zázrak se sluncem upozornily děti až těsně před ním (70 000 tisíc poutníků tedy předtím nemělo důvod "zírat" do slunce);
2. přišlo se na něj podívat veliké množství Filipů Tvrdých, kteří se těšili, jak se vysmějí naivní víře náboženských blouznivců a - viděli jej také.

Nu což, nabízí se přece "přirozené" vysvětlení na základě optických klamů, ke kterým- světe div se - došlo právě tehdy, když byl ohlášen sluneční zázrak, a na základě náboženského třeštění, které se asi nějak tajemně přeneslo na naše ateistické spolupozorovatele. To je mi ale náhodička. Inu, náhoda je koneckonců Bůh, jak říká rada Vacátko a Filip Tvrdý.

Citová neangažovanost ateisty?

Na blogu i-Ateismus.cz, který se kdovíproč vydává za první český web o ateismu, ačkoliv takových webů je celá řada (stačí užít vyhledávač Google), se píše, že ateisté narozdíl od teistů nejsou citově angažováni v otázce Boží existence.

Ateisté přistupují k otázce existence Boha jako ke kterékoliv jiné otázce o světě. Váží důkazy pro a důkazy proti, a z nich potom vyplývá jejich závěr. Pro ateisty nemá případná existence Boha žádné negativní „citové“ konotace. Pokud by se ukázalo, že Bůh existuje, pro ateisty by to byl mimořádně zajímavý výsledek o našem světě, a neměli by nejmenší problém tento výsledek přijmout (pokud by byl prokázán na podobné hladině jistoty, jako jiné všeobecně akceptované výsledky o našem světě, např. Teorie relativity).

Pro každého, kdo měl někdy tu čest zúčastnit se nějaké debaty s ateistou, působí toto tvrzení velmi směšně. Je naopak zcela očividné, že jsou ateisté v otázce Boží existence velmi citově angažováni: k argumentům jsou slepí, v diskuzích nepoctiví, k věřícím nenávistní, ba co víc projevují i značnou nenávist vůči jsoucnu, které podle nich vůbec neexistuje - vůči Bohu. Pokud je možno řadu věřících obvinit z toho, že vůli (věřit) dávají přednost před racionální argumentací, totéž platí (a ve větší míře) pro většinu tzv. ateistů. Nevěřit je pro ně životně důležité, protože mají obavu, co by se s nimi stalo, kdyby Bůh skutečně byl a jeho přikázání byla v platnosti. Stačí jen srovnat texty Richarda Dawkinse, ve kterých vystupuje jako vědec, s těmi, které píše jako angažovaný ateista. Na jedné straně máme seriózního vědce, na druhé iracionálního prskálka. D’Souza v knize Křesťanství a ateismus úplně jinak píše:

Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský… Dnešní sekulární svátostí je orgasmus… Jestliže se sex vymkne ze svých starých morálních mezí, přijdou nechtěná těhotenství. Tím se dostáváme k druhé ateistické svátosti, totiž k potratu… Ateismus není primárně revoltou intelektuální, ale morální. Bůh pro ateisty není ani tak neviditelný, jako nežádoucí. (D’SOUZA, Dinesh. Křesťanství a ateismus úplně jinak, s. 232-34.)

Musím však přiznat, že provozvatel stránek i-Ateismus.cz, který je zřejmě velmi mladý, představuje pravděpodobně světlou výjimku. Chová se slušně, nicméně v žádném případě není citově neangažovaný.

Magnus error poprvé

Shodou okolností jsem objevil blog o "filosofii, vědě a ateismu" s příznačným názvem Massive error, který provozuje asistent Katedry filozofie Univerzity Palackého Filip Tvrdý. Na blogu nás může udivit bezbřehá víra v přírodovědecké hypotézy spojená s pseudokritickou rétorikou nominalizující analytické filosofie okořeněná nenávistými výpady vůči náboženství, které svědčí o naprosté dezorientaci autora v dané oblasti. Vzhledem k tomu, že analytičtí filosofové alespoň verbálně deklarují svoji otevřenost vůči filosofické argumentaci, pokusil jsem se nesměle některé články komentovat. Disputace se však nekonala. Naopak: Filip Tvrdý ukázal, že o některých věcech diskutovat nehodlá. Nehodlá diskutovat o kompetencích moderní přírodovědy zabývat se otázkou Boží existence, nehodlá diskutovat o platnosti evoluční teorie (bere ji jako evidentní fakt, což je u empirika poměrně překvapující), nehodlá zvážit, zda jsou metafyzické spekulace oprávněné a zda je sám neužívá. Ostatně můžeme na ilustraci vložit část diskuze, která proběhla pod článkem o empirickém výzkumu korelující víru v Boha s vírou v pohádkové bytosti.

Filip Tvrdý v článku píše:

Psychologicky se víra v monoteistického boha příliš neliší od víry v UFO, lochnesku, hejkala nebo účinnost nosorožčího rohu při léčbě impotence.

Namítám:

Filosoficky je to něco jiného. Existují dvě teze o příčině světa. Jedna soudí, že příčina je světu imanentní a se světem totožná (monisté, panteisté, ateisté). Jiní soudí, že je světu transcendentní (teisté).

Psychologicky může být přesvědčení o tom, že příčina je světu transcendentní podobná víře v bludičky (u lidí, co jsou náchylni věřit všemu možnému). Může být však i zcela racionálně motivovaná a být nepřímo úměrná problematičnosti teze příčiny světu imanentní (nekonečný regres příčin, sebeaktualizace toho, co je v potenci atd.).

K tomu zde: http://cirkev.wordpress.com/2009/12/09/ateismus-a-teismus-1-aneb-kdo-nese-bremeno-profil-nebo-duse-a-hvezdy/

Ale Filip tvrdý se do filosofie pouštět nehodlá:

Velice se omlouvám, ale nemůžete ode mě příliš očekávat, že bych četl příspěvky na blogu "Duše a hvězdy". Nemám na to čas a navíc nemám příliš zájem o dialog s věřícími, který podle mého názoru nikam nevede. Z osobní zkušenosti vím, že snaha filosoficky řešit vědecké otázky vede pouze k zatemnění diskuse; viz Vaše "sebeaktualizace toho, co je v potenci".

Chtěl jsem to přece jen ještě zkusit a upozornit jej na metodologický problém:

Máme tu metodologický problém. Otázka Boží existence je otázka filosofická. Pokud nepovažujete filosofii za vědu, pak tuto otázku nemůžete vědecky řešit. "Sebeaktualizace toho, co je v potenci" je problém, který je spojen s celou evoluční teorií, která je bytostně filosofická (podle Vás tedy snad i nevědecká). Dejme tomu, že se člověk vyvinul z opice. Opice je potencí vůči člověku. K aktualizaci potence může dojít jen prostřednictvím něčeho, co samo v aktu je. Dejme tomu, že v případě přechodu z opice v člověka to byly vnější podmínky. Když ovšem myslíte evoluci celého univerza ze singularity do dnešního stavu, kde máte aktualizující příčinu? Ateisté odpovídají, že je to svět sám, jenže ve stavu singularity je celé univerzum vůči současnému stavu v potenci. Máme tu sporné tvrzení, že to, co je vůči něčemu v potenci sebe sama aktualizuje, a tudíž v potenci není! Teisté koncipují příčinu mimo svět, která je absolutně aktuální (actus purus), které se obecně říká Bůh s velkým B.

A zdálo se, že se Filip chytá:

Stručně:

- "Otázka Boží existence je otázka filosofická." Proč?

- "Dejme tomu, že se člověk vyvinul z opice." Dejme tomu? :-D

- "Opice je potencí vůči člověku." Syntaktická i terminologická pseudověta.

- "K aktualizaci potence může dojít jen prostřednictvím něčeho, co samo v aktu je." Další metafyzická pseudověta, která nic nevypovídá, i když vypadá vážně bombasticky. Laik žasne, odborník se diví. Chápu ale, když člověk stráví tolik času s Tomášem Akvinským, tak ani nemůže myslet jednoduše.

Atd. atd. Kdybych žil ve středověku, jsem možná mírně pobaven; dnes ale takové scholastické ekvilibristiky vážně nemají smysl.

Tak jsem odpověděl:

- "Otázka Boží existence je otázka filosofická." Proč?

Protože filosofie je věda o prvních příčinách jsoucího. A první příčinou jsoucího je Bůh (transcendentní) nebo bůh (imanentní). Vy jste přesvědčen o existenci boha neosobního, boha, který je totožný se světem a jeho zákony. Já jsem přesvědčen o existenci Boha, který je vůči světu transcendentní. Obě dvě přesvědčení jsou filosofická.

- "Dejme tomu, že se člověk vyvinul z opice." Dejme tomu? :-D

Vy se smějete, když píšu dejme tomu, já se směji, když na mé dejme tomu odpovídáte smíchem. Jako empirik byste měl vědět, že přeměna opice v člověka nebyla pozorována. Je to filosofická koncepce, která má své kořeny v dynamickém monismu. Umožňuje lidem, kteří odmítají, že svět má příčinu mimo sebe, vysvětlit, jak se na světě objevily různé druhy (musím dodat, že jde o vysvětlení dosti chabé a násilné). Důvod, proč na tomto vysvětlení někteří lidé trvají je psychologický - nechtějí, aby bylo něco nad světem, a tedy i nad nimi. Koncepce, která počítá s tím, že svět byl stvořen, dokáže existenci druhů vysvětlit stejně dobře. Rozdíl je jen a jen v té příčině.

- "K aktualizaci potence může dojít jen prostřednictvím něčeho, co samo v aktu je." Další metafyzická pseudověta, která nic nevypovídá, i když vypadá vážně bombasticky. Laik žasne, odborník se diví. Chápu ale, když člověk stráví tolik času s Tomášem Akvinským, tak ani nemůže myslet jednoduše.

To je právě ten problém. Odmítáte v duchu pozitivismu metafyziku a dokud na tom budete trvat, tak Vás nijak nedovedu přesvědčit, že metafyzické úvahy jsou plně oprávněné a že bezrozporně odmítnout metafyziku nelze. Jen Vás mohu popíchnout k tomu, abyste se zamyslel, kolik Vašich tvrzení má empirický obsah (evoluce?) a zda takový obsah má samotné odmítnutí metafyziky. Či snad je tvrzení, že každý výrok musí mít empirický obsah samo empirické? Či je metafyzické?

Ale debata se nekonala:

Beru Váš dnešní projev v komentářích za nádhernou ukázku dříve řečeného: "Mnoho lidí zcela selhává při pochopení fungování okolního světa, a proto nacházejí útěchu v bludech nejrůznějšího druhu." Chtěl bych Vám tímto pogratulovat, protože jste se právě stal členem nepočetné skupiny návštěvníků tohoto blogu, jejichž názory budu zcela ignorovat - z důvodů zachování aspoň minimální argumentační úrovně. Diskutovat s Vámi by znamenalo dodávat punc legitimity Vašim blouznivým šílenostem, pro příště jim - prosím - dávejte průchod na stránkách k tomu určeným. Postěžujte si také někde v soukromí nad nesnášenlivostí militantních ateistů, kteří neusilují o vzájemný dialog s věřícími; velmi názorně jste demonstroval, že podobné pokusy jsou takřka vždy odsouzeny k neúspěchu. Zasmál jsem se, ale už mi to stačilo.

Spletl jsem se, žádná kritičnost, žádná schopnost přijímat argumenty, jen slepá víra, která nesnese zpochybnění. A to ještě víra tak zjevně mylná.

...parvus error in principio magnus est in fine... (Sv. Tomáš Akvinský, De ente et essentia)

Filipův omyl není malý, ale zatím je napravitelný. Doufám, že v něm nesetrvá. Zařídil jsem se podle Filipovy rady a založil jsem si tento blog.