Odporná znalost církevních dějin

Na blogu Massive error se komunikuje takto:

Pavel Duchan:

No, pokud vím, tak inkvizce nevyužívala útrpné právo v plném rozsahu, resp. používala jeho "light verzi". Je potřeba srovnávat srovnatelné..

Filip Tvrdý:

To, co jste napsal, je odporné.

Co si z toho racionální čtenář může odnést za poučení? Že znalost církevních dějin generuje potenciálně odporné výroky. V kom tyto výroky vyvolávají odpor? Zřejmě v lidech alergických na pravdu o Církvi. Zajímalo by mne, jaká genetická porucha alergii na pravdu o Církvi působí.

Dále je pozoruhodné, kam vede důsledný monismus, podle kterého

kauzalita všechny entity svazuje dohromady. Ve skutečnosti ani nelze říci, kde skutečně končí jedna a začíná jiná entita. (Antonín Dolák)

Tím je vysvětlitelné, že

Pavel Duchan:

a já myslel, že zesměšováni budou pouze anonymové a ne že se bude zesměšňovat autor sám.

Odpovídám: zesměšněním sebe autor jako monista zesměšňuje i anonymy.

A co s odpornou pravdou?

Filip Tvrdý:

Svými tvrzeními se snažíte relativizovat vinu církve při způsobování utrpení lidem, jejichž počet je odhadován v řádu desetitisíců či statisíců.

A to se nedělá. Takže...

Filip Tvrdý:

Tato diskuse mi nepřipadá ničím podnětná, a proto ji - s omluvou vůči jiným případným účastníkům - uzavírám.

Ale jinak nechápu, proč je Filip tak kategorický, když

Filip Tvrdý (v jiné diskusi):

Díky filosofům jako Quine, Sellars a Davidson je možné tvrdit, že žádné nutné pravdy neexistují. Veškeré poznání včetně pravd logiky a matematiky má pouze hypotetický charakter a může být revidováno.

Co brání revidovat názor na Církev na základě poznatků z církevních dějin?