Rozpory v Bibli I.

Stránka na webu Holbachia, která uvádí rozpory v Bibli, může sloužit jednak jako ukázka, s jakou znalostní výbavou se ateisté pouští do poučování věřících, jednak mi může posloužit pro pocvičení se v saturninovském uvádění věcí na pravou míru. Tedy začněme.

Zde je známka toho, že Ježíš nepovažoval sám sebe za Boha (aspoň podle synoptických evangelií)..

(Marek 10:17-18) Když se vydával na cestu, přiběhl k němu jakýsi člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"

Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh."

Synoptická Evangelia na mnoha místech svědčí o tom, že se Pán Ježíš pokládal za Boha (viz třeba Mar 2, 5-11) a dával to najevo (srovnej Mar 6, 48 s Gen 1, 2). Jelikož jedna ze základních hermeneutických zásad hovoří o nutnosti výkladu temnějších míst Bible prostřednictvím míst jasných (nově zásada hermeneutického kruhu nebo kánon celkovosti), můžeme Ježíšovu odpověď z Marka 10, 17-18 interpretovat takto:

Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. (Proč mi tedy říkáš dobrý, když mě za Boha nepovažuješ?)"

Pojďme dále.

Tento verš popírá představu "boží milosti". Ježíš zde říká, že musíte činit dobré skutky, abyste se dostali do nebe.

(kontext: Ježíš hovoří)
(Jan 5:28-29) Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.

Moment, jakou představu Boží milosti tento verš popírá? Jaké "běžné dogma"? Snad toto katolické?

D1576: “Kdo tvrdí, že spravedliví nemají očekávat a doufat od Boha za dobré skutky vykonané v Bohu věčnou odměnu skrze jeho milosrdenství a zásluhy Ježíše Krista, když dobře činíce a zachovávajíce Boží zákony vytrvají až do konce, anathema sit.”

Chtělo by to nejprve si udělat jasno, co je to milost, co jsou to přirozeně a nadpřirozeně záslužné skutky, a pak vysvětlit, co jsou to "běžná dogmata".

A do třetice všeho dobrého.

Některé citáty, které naznačují, že Mojžíš nenapsal žádnou z knih Bible. (pokud vůbec existoval).

(Num 12:3 ) Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi.
(Toto není jistě ten druh věci, který bychom očekávali od nejpokornějšího člověka na zemi, že o sobě napíše)
(A zde Mojžíš píše o tom, jak umřel.)
(Deu 34:5 ) I zemřel Mojžíš, služebník Hospodinův, tam v Moábské zemi, na příkaz Pána.

Pardon, ale Mojžíšovo autorství k žádným "běžným (ani neběžným) dogmatům" nepatří, není to vůbec žádné dogma. Tradice připisuje autorství Pentateuchu Mojžíšovi, ale církevní spisovatelé nebyli blbí - věděli, že Mojžíš nemohl psát o své smrti. I ti nejtradičnější vykladači připouští, že Mojžíš nepsal vlastnoručně, ale měl své písaře a že určité pasáže napsali jiní lidé po jeho smrti.

Pokračování příště.