pátek 26. srpna 2011

Nesmrtelná duše

Michal Hanko ve svém článku Racionalita křesťanství udává 24 bodů, proč je křesťanská víra iracionální. Jsem schopen dát mu odpověď na každý z nich, i když mne mrzí, že nečte takové knihy, které by jeho naivní námitky spolehlivě rozptýlily. Nyní se vyjádřím k 1/6 námitek. Vzhledem k tomu, že námitky 2-4 jsou založeny na námitce č. 1, stačí se zabývat pouze jí. Milan Hanko píše:
1) Neexistuje duše. Za myšlení člověka je zodpovědný mozek, stejně tak jako za jeho osobnost, vědomí , city včetně např. lásky.
Tato tvrzení je třeba dokázat vzhledem k tomu, že o existenci duše je přesvědčena drtivá většina lidí všech kultur. Zodpovědnost mozku za myšlení není tak jednoznačná věc. I v moderní filosofii mysli existují různá pojetí vztahu mentálních stavů a stavů mozku: dualismus, mentalismus, fyzikalismus a jejich různé odnože (viz třeba HAVEL I. Kognitivní věda a vztah mezi tělem a myslí. In KRÁMSKÝ, D. (ed.). Kognitivní věda dnes a zítra. Liberec : Nakladatelství Bor, 2009.)
Křesťané nedokážou říct, za jakou část myšlení/vědomí člověka by duše vůbec měla zodpovídat, a nejsou schopni ani naznačit jak by měla fungovat příslušná interakce.
Ale dokážou. Duše je zodpovědná nejen za myšlení, ale i za kompletní život člověka. Duše je podstatná forma živých organismů. Je zodpovědná za jejich vyživování, růst, smyslové poznání a u člověka i za myšlení. Je tedy zodpovědná také za strukturu mozku a jeho činnost. Veškeré lidské fyzické funkce jsou konstituované lidskou duší. Člověk má rozumovou duši, která však přesahuje ještě vegetativní a smyslovou funkci, a dokáže myslet. Myšlení se neděje v mozku, ale je na mozku závislé proto, že lidské myšlení doprovází vždy smyslové představy, které v mozku skutečně sídlí. Proto poškození mozku může porušit myšlení. (viz PEROUTKA, D. Peroutka, D.: Thomistic Anthropological Dualism, Organon F, XVIII. (2011), No 1, pp 26-39)
Kdyby totiž nehmotná duše ovlivňovala hmotný mozek (který by se bez její existence choval jinak!) musel by tento vliv být fyzikálně měřitelný. Netřeba asi dodávat, že žádné podobné ovlivňování mozku nikdy změřeno nebylo, a já bych si vsadil na to, že ani nebude. Pojem duše je problematický i z řady jiných důvodů, které rozeberu později v samostatném článku.
Vždyť tento vliv je fyzikálně měřitelný. EEG je fyzikální projev činnosti duše. Ale pozor! To i EKG! Duše je totiž zodpovědná nejen za myšlení, ale za celý život organismu. Smrt je oddělení duše od těla. U roslin a zvířat duše zaniká, u člověka je duše nesmrtelná.

Existují dva důkazy nesmrtelnosti lidské duše. Jeden podává sv. Tomáš Akvinský. Nechci se jím déle zabývat, proto ho uvedu tak, jak u Tomáše stojí.

To, co je principem rozumové činnosti, což nazýváme duší člověka, je nějaký netělesný a svébytný princip. Je totiž jasné, že člověk může rozumem poznávat přirozenosti všech těles. To, co však může něco poznávat, nesmí nic z toho mít ve své přirozenosti; protože to, co by v něm přirozeně bylo; bránilo by poznávání jiných; jako vidíme, že jazyk nemocného, který je zkažený žlučovou a hořkou šťávou, nemůže pocítit něco sladkého, ale vše se mu zdá hořké. Kdyby tedy rozumový prvek měl v sobě přirozenost nějakého tělesa, nemohl by poznávat všechna tělesa. Avšak každé těleso má nějakou určitou přirozenost. Je tudíž nemožné, aby rozumový princip byl tělesem.
A podobně je nemožné, aby rozuměl prostřednictvím nějakého tělesného orgánu, protože by také určitá přirozenost tohoto orgánu bránila poznávání všech těles; jako kdyby nějaká určitá barva byla nejen na zornici, nýbrž i na skleněné nádobě, vlitá tekutina se zdá téže barvy.
Tudíž sám rozumový princip, kterému se říká mysl nebo rozum, má činnost o sobě, ve které nemá tělo účast. Nic však nemůže jednat o sobě, co není o sobě svébytné. Neboť činnost není nic jiného než jsoucno v uskutečnění; proto způsobem, kterým nějaké jsoucno jedná, zároveň i je. Proto neříkáme, že teplo otepluje, nýbrž otepluje to, co je teplé.
Zůstává tedy, že lidská duše, které se říká rozum nebo mysl, je něco netělesného a svébytného. (Tomáš Akvinský, Summa theol. 1, 75, 2co)
Zde je třeba pro upřesnění dodat, že pokud je duše svébytná, znamená to, že je na těle nezávislá, může tedy existovat dál po tělesné smrti.

Druhý povává Jiří Fuchs (FUCHS, J. Filosofie 5. Problém duše. Praha : Krystal OP, 1999). Tento důkaz lze rekonstruovat asi takto:
  1. existuje Bůh, jakožto první příčina světa a jeho stvořitel (to je dokázáno pomocí kosmologického důkazu Boží existence (viz například CARDAL, R. Bůh ve světle filosofie. Praha : Krystal OP, 2001.);
  2. Bůh je dobrý (vyplývá z analýzy Boží bytnosti);
  3. Bůh stvořil lidskou přirozenost (vyplývá z pojetí Boha jako stvořitele);
  4. v lidské přirozenosti je touha po spravedlnosti (evidentní);
  5. tato touha by byla zcela absurdní, kdyby lidský život končil smrtí, protože na tomto světě se spravedlnost nerealizuje;
  6. lidská touha po spravedlnosti a lidská smrtelnost jsou v rozporu, kdyby byla lidská duše smrtelná, byla by lidská touha po spravedlnosti něčím nepřirozeným;
  7. dobrý Bůh nechce člověka klamat a nevytváří absurdní (nepřirozené) přirozenosti;
  8. ergo: lidská duše je nesmrtelná.
K dalším námitkám se vyjádříme příště.






8 komentářů:

  1. Zdá se, že říkáte duše tomu, čemu ostatní lidé říkají život.

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, jako Aristoteles, scholastikové a Katolická církev, jejímž dogmatem je, že duše je podstatná forma těla. Ve tomistické filosofii je duše princip života, to, co dělá něco živým. Vyšší typy duše pak umožňují i poznávání (smyslové a rozumové).

    Anima = duše

    Animal = živočich

    Animatus = oduševnělý, živý

    OdpovědětVymazat
  3. Polemika ateistů proti karteziánskému dualismu, který křesťanství (alespoň katolické) nikdy nezastávalo, je zcela absurdní. Naopak aristotelský hylemorfický přístup (který je mimochodem v KC dogmatem) je zcela konsistentním řešením vztahu těla a mysli (viz odkaz na článek Davida Peroutky v textu). Ze soudobé filosofie mysli se vzdáleně blíží tzv. dualismu vlastností, i když opravdu vzdáleně.

    OdpovědětVymazat
  4. Je-li to životní princip, pak je to asi princip individuace. Podobně jako proud (elektřina u el. spotřebičů). Podle toho by pak duše nebyla individuální, ale individualitu zakládající.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to zkusme vzit ciste selsky: kdyz maji rostliny dusi, tak kdyz rizkuju rostlinu, tak kazdym rezem vlastne vytvarim nove duse. Je ve ktere casti zustane ta originalno duse? Nebo ta zmizi a vznikne nova? Maji dusi i bakterie a viry?

    A k tem lidskym dusim-co takova srostla dvojaca s dvema hlavama? Maji dve duse? Kde je ta mez? (dobry buh nechce cloveka klamat a nevytvari absurdni neprirozenosti) toto se mi zda celkem absurne neprirozene.

    Proc existuji paraziti? Proc existuje postizeni lidi i zvirat a rostlin?

    Nema dusi treba i krystal co sam roste?.)

    Kde se duse berou? Vytvari je buh?

    Presne jak psal GP: mate to trosku popletene je to zivot a zivotni sila.

    OdpovědětVymazat
  6. @Gremlica.
    Rosliny. Duše je přítomná v každé části těla celá. Dělením rostlin vytvářím nové individuum. Nahodile s tím i duši.

    Srostlá dvočata. Těžko říci. Záleží na tom zda jde o dvě osobnosti.

    Paraziti. Harmonie stvoření je porušená.

    Krystal. Nemá, protože nemá metabolismus.

    Kde se berou duše. Lidskou (rozumovou) duši tvoří Bůh, vegetativní a smyslová duše se předává plozením.

    Popletené. Aristoteles, sv. Tomáš, Katolická církev. Animatus = oduševnělý, živý.

    OdpovědětVymazat
  7. Duše se má k tělu podobně, jako software ke hmotnému tělesu, u nějž právě sedíte a čumíte naň. Žádný počítač nemá dokonale totožný software jako druhý, na něm nezávislý počítač. Různé třídy počítačů mají různé typy software (poměr program/data, přítomnost/nepřítomnost OS nebo lidského interface, atd.) Samotný proces myšlení se odehrává v porcesoru a paměti; ten může být reálný (fyzický) nebo virtuální. A tak dále.
    Myslím, že tento model je pro názornost docela dobře použitelný.

    OdpovědětVymazat
  8. Dobrý sranda stránky, škoda, že to tu umřelo. Budete ještě pokračovat?

    OdpovědětVymazat