pátek 22. června 2012

Evoluční dialektika

Filipu Tvrdému se brilantně podařilo formulovat to, co lze nazvat základním rozporem darwinistické epistemologie.

Nejsme koneckonců přirozeným výběrem navrženi tak, abychom realitu poznávali adekvátně, ale abychom v ní přežili a reprodukovali se.
Pokud je toto tvrzení pravdivé, což si Tvrdý nepochybně myslí (už proto, že se snaží šířit evolucionistickou pravdu), pak je zároveň nepravdivé, protože se v něm tvrdí, že nejsme navrženi, abychom realitu poznávali adekvátně, tj. pravdivě, a toto tvrzení je nepochybně výsledkem našeho poznání. Pokud je pravdou o lidském poznání, pak je nutně nepravdou, protože je výsledkem lidského poznání a tvrdí, že člověk nepoznává realitu adekvátně, tj. pravdivě. Klasická kontradikce, na kterou jsem evolucionisty upozorňoval několikrát.

P.S. Kdyby mi práci obsahující takovouto formulaci předložil student prvního ročníku oboru vědecké informace a knihovnictví, pak bych mu ji vrátil k přepracování, neboť kontradikce (stejně jako tautologie) má podle "teorie silně sémantické informace" informační obsah rovný nule.

9 komentářů:

  1. Myslím, že je to míněno tak, že naši duševní výbavu primárně vytváří schopnost přežití a reprodukce - což samozřejmě zahrnuje schopnost predikce, ta předpokládá schopnost analýzy situace, apod. Schopnosti se evolučně tříbí, ti, kdo je nemají, zanikají, apod. Schopnost nacházet pravdu je zde vlastně pragmatická, ovšem nějaké epistemicky objektivní vlastnosti zřejmě mít musí nebo je alespoň v průběhu evoluce získávat, jinak by těžko mohla plnit svou pragmatickou funkci. Evoluční původ našich schopností ovšem samozřejmě sebou nese určitá omezení: jednak ta, překonatelná našimi tříbícími se schopnostmi (biasy, aspoň do určité míry, apod.), jednak ale i omezení nepřekonatelná - třeba v kvantové fyzice už na ně možná narážíme, i když bych spíš řekl, že to ještě není konečná. Pro jednoduchost si lze ale představit takové pravdivé popisy nějaké situace, které pro své pochopení vyžadují velmi vysoké IQ, řekněme 300 bodů - protože dosud zaznamenané maximum u člověka je o nějakých 80 bodů nižší, je docela možné, že biologická omezení znemožní komukoliv z lidí takové IQ někdy mít a daný popis pochopit, neřku-li zformulovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to chápu, ale to neřeší základní rozpor mezi tím, že když evolucionisté hovoří o poznání a pravdě zastávají pragmatické pojetí, zatímco jejich samotné texty nárokují pojetí korespondenční.

      Když tvrdí, že lidé se mýlí, protože je to pro ně výhodné, určitě se nedomnívají, že samotné toto tvrzení je výhodný omyl. Říkají například, že to, co tvrdí náboženství jsou výhodné omyly, ale netvrdí, že to, co říká evoluční psychologie, je výhodný omyl. Je-li "bias" nedílnou součástí našeho poznávání, pak je třeba přiznat jeho roli i při formulaci takovéto teorie.

      Evolucionista se hrozně zlobí, když se mu řekne, že evoluční teorie byla formulována proto, aby se daly vysvětlit věci bez Pána Boha. Bez mrknutí oka ale tvrdí, že náboženství lidé vymysleli proto, aby se nebáli smrti. V tom je hluboký rozpor filosofujících evolucionistů.

      Vymazat
    2. Jakožto evolucionista bych to řekl spíš tak: tvrdím, že evoluce (objektivně) existuje, protože pro ni svědčí všechny epistemické procedury, které mám jako ověřené k dispozici - ověřené praxí, tedy splněnými predikcemi. I toto mé tvrzení samozřejmě patří, stejně jako sama evoluční teorie, pořád mezi přírodovědné teorie, tj. není ověřena s absolutní jistotou, je už ale schopna poskytovat některé ověřitelné a ověřené predikce, stejně jako úspěšné přírodovědné teorie. Na základě Havlíkovy dost solidní argumentace bych dokonce řekl, že evoluce je něčím více než čistě přírodovědnou teorií, že má prvky ověřené metafyzické teorie - v tom smyslu, že za předpokladu empirické platnosti zhruba čtyř nebo pěti předpokladů (snadno ověřitelných a empiricky ověřených) a za předpokladu neexistence dalších vnějších zásahů (o kterých v této chvíli nevíme) plyne nutně, tj. vylučuje platnost i potenciálních, nikoliv jen aktuálních teoretických konkurentů.
      Náboženství jsou podle některých evolucionistů evolučně výhodná, ale naprostá většina evolucionistů je považuje za memy, užitečné jen pro sebe a škodlivé pro své nositele, případně za spandrely našich evolučně vzniklých schopností. Vědomá duševní práce s placebo efektem je dost ošemetná věc, v nějakém smyslu se jí zastává celkem málo lidí (napadá mě fikcionalismus, jak o něm píše Tomáš Sobek).
      Jinak nemám dojem, že "Evolucionista se hrozně zlobí, když se mu řekne, že evoluční teorie byla formulována proto, aby se daly vysvětlit věci bez Pána Boha", historicky to myslím nikdo nepopírá (maximálně by tam patřila slůvka "líp, jasněji, logičtěji, ověřitelněji vysvětlit"), i když teoreticky je samozřejmě bezproblémově představitelné, že by byla takto formulována i ve společnosti, která předtím žádná náboženství neměla, nebo měla náboženství neteistické. Taky mám dojem, že všichni evolucionisté neuvádějí jako důvod vzniku náboženství strach ze smrti - zrovna Filip se myslím někde na svém webu zastával spíš názoru, že náboženství se nejdříve točilo spíše kolem vysvětlení různých přírodních jevů a až následně, ex post, nabídlo nějaký posmrtný život (někde, v oblastech s vyšším postupem individualizace psychiky). Ostatně v židovství je motiv posmrtného života hodně pozdní a dodnes není moc silný, starověcí Řekové si zase mysleli, že po smrti vlastně není oč stát, budhisté chtějí spíše z koloběhu existence uniknout...
      Jinak se mi ale opravdu zdá (asi stejně jako Tomáši Sobkovi), že Filip má sklony k deontologii, i když si to nechce přiznat. Projevuje se to myslím třeba v etice, ale i v noetice - konkrétně v představách o pravdě a závazku k ní.

      Vymazat
  2. Zajímavé věci, ale pro evoluční noetiku nepodstatné.

    Tak ji nechme být. I já soudím, že evoluční teorie je spíše metafyzickou tezí, a proto by měla být prostředky metafyziky posuzována. Nemyslím si, že teorii, která má takový charakter lze verifikovat či falzifikovat. Spíše je třeba prověřit její konsistenci. Nestálost druhů, která patří k základním postulátům darwinismu, se dostává do konfliktu s pluralistickou metafyzikou, která se jeví jako jediná konsistentní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na nestálosti druhů problém nevidím, spíše vidím naopak problém v založení metafyziky u Aristotela, který není schopen pořádně definovat individuální esenci: pro něj musí prostě všechno patřit pod nějaký druh. Každý konkrétní tvor je totiž v evoluční teorii (aspoň té vycházející z Darwina a neodarwinismu, na rozdíl od lamarckismu) ve smyslu své genetické výbavy a fenotypu stálý. Jak definujeme druh, je v tomto smyslu vedlejší - samozřejmě existují verze neodarwinismu, kde je druh fixovanější (například Flégrova).
      Jinak evoluční teorie myslím opravdu je "metafyzický výkladový rámec", ale vyvratitelná (nebo možná spíš: zpochybnitelná k extrémní nepravděpodobnosti) potenciálně je: typickým příkladem je Haldanův "králík v prekambriu" - kdyby se našla kostra soudobého králíka v neporušené geologické vrstvě z prvohor, současnou podobou evoluční teorie by to HODNĚ otráslo.

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    3. No, já myslím, že stálost nějakého konkrétního druhu, pokud to není stálost všech druhů, evoluční teorií příliš neotřásá. Koneckonců odpůrci evoluce argumentují absencí změn u jakési ryby. To teorie evoluce dokáže vysvětlit tím, že neexistovaly a neexistují selekční tlaky, které by upřednostňovaly změny. Je asi pravdou, že u králíka by bylo takové vysvětlení dost krkolomné, protože podmínky se evidentně měnily.

      Mně vrtá hlavou jiná věc. Proměnlivost podmínek je poměrně evidentní, konec konců darwinismus ji potřebuje, aby vysvětlil změny. Sama o sobě mi však připadá jako argument proti darwinistickému gradualismu, tedy pozvolnému prosazování změn. Pokud se nějaká mutace v určitých podmínkách prosadí jako výhodná, změna podmínek ji může učinit naopak naprosto nevýhodnou. Podle darwinistů, ale další vývoj jaksi staví již na této upevněné změně.

      Vymazat
    4. S tím králíkem to Haldane míní tak, že by se jeho kostra (respektive přesněji její otisk v kameni) objevila ve starší geologické vrstvě, než ze které podle našich současných poznatků pocházeli jeho evoluční předkové - třeba mezi trilobity. To by samozřejmě dnešní podobou evoluční teorie otřáslo, i když to striktně vzato není logické vyvrácení - pro její záchranu bychom ale museli v tomto případě (když odhlédnu od spekulací o průniku králíka z budoucnosti do minulosti) postulovat dost dlouhý proces vývoje králíka ve velmi rané fázi vývoji Země bez jakéhokoliv dalšího evolučního kontextu doložitelného zkamenělinami, pak jeho vymření a opětovné vyvinutí do naprosto stejné podobě za desítky nebo stovky milionů let. A to je extrémně nepravděpodobné.
      S těmi mutacemi máte obecně pravdu, ale podmínky se málokdy zásadně a na celém povrchu Země či v moři mění rychle, i když i takové případy jsou (jeden z nich zřejmě způsobil zánik dinosaurů), takže času na kumulování změn určitým směrem je dost.

      Vymazat
  3. Neznamená to nic jiného než, že lidé adekvátně vybavení k poznávání reality mají obecně horší schopnost přežití.

    OdpovědětVymazat