úterý 29. listopadu 2011

Magoři

Asi málokdo stojí o to poslouchat do nekonečna jednu anekdotu. Tak i mne kolovrátek člověka, který si myslí, že není rozdíl mezi syntaxí a sémantikou a že problém vědomí počítačů je možné řešit pomocí nekonečného regresu hierarchických úrovní jazyka, tedy pana doktora Filipa Tvrdého, přestal bavit. Měl jsem docela rád kdysi tvrdého ateistu, dnes nebožtíka na pravdě Boží, Filipa Sklenáře, protože byl vtipný a originální a jistým způsobem i velkorysý, což jsou přesně vlastnosti, kterých se Filipu Tvrdému naprosto nedostává. Proto jsem se se svým Magnem Errorem odmlčel, usoudil jsem totiž, že pan Tvrdý skutečně není rovnocenný soupeř a házení perel jistým zvířatům máme zakázané.

Po dlouhé době jsem se však přece jen odhodlal nahlédnout na blog Massive Error, jestli se tam přece jen neobjevilo něco nového a zajímavého. Neobjevilo. Nicméně článek, v němž Tvrdý "dokazuje", že rasismus má náboženský původ (o tom žádná), že není spojen s darwinismem (samozřejmě že je, protože i Darwinův monogenetismus lidského druhu nezmění nic na tom, že pod vlivem prostředí mohly jednotlivé skupiny vyvinout ve více či méně cenné rasy a že rasa je první krok k novému druhu) a že nacistická říše byla v podstatě křesťanským státem, je docela pozoruhodný. Berme to s nadhledem, i když poslední tvrzení, je možné chápat jako trestný čin. Jen krátce.

Adolf Hitler se o křesťanství vyjadřoval takto:

Co je to za Boha, který má radost z toho, že se lidé pro něho trýzní! Celá věc je velice jednoduchá: Pámbíček dává předpoklady pro spáchání hříchu; když to konečně klaplo za pomoci ďábla, použije panny, aby porodila člověka, který spasí lidstvo svou smrtí! Mohamedánství by snad ještě dokázalo nadchnout pro své nebe. Ale když si představím to nudné křesťanské nebe! Na zemi má člověk svého Richarda Wagnera, ale nahoře slyší jen aleluja a nevidí nic jiného než palmové ratolesti, batolata a starce. Křesťanství je tím nejšílenějším výplodem lidského mozku, výsměch všemu božskému. Černoch se svým fetišem je vysoce nadřazen tomu, kdo vážně věří v zázrak Převtělení. (Adolf Hitler, Monology, s. 118)

O rasismu se papežové zase vyjadřovali takto: Sicut Dudum,  Sublimus Dei

O německém nacismu takto: MIT BRENNENDER SORGE

Mimochodem autor knihy Proč holocaust? Jan Horník nikdy Adolfu Hitlerovi ateismus nepřipisoval. Považuje ho za teistu, teismus, ale ještě neznamená křesťanství. Ve své reakci na tento článek Filip Tvrdý cituje slova A. Hitlera o zbožnosti, kterou ovšem Jan Horník citoval dávno před ním.

Co tedy podle Hitlera stojí na počátku veškeré skutečnosti? Již v minulém díle bylo možné postřehnout, že Hitler ve svém myšlení počítá s nějakým Bohem. Abychom se však napevno ujistili, že je Hitler skutečně přesvědčen o existenci Prozřetelnosti, a abychom lépe porozuměli důsledkům, které bude mít Hitlerova představa o Bohu v celém jeho dalším uvažování, podívejme se nyní na jeho názory týkající se Boha o něco podrobněji.

V případě Hitlerovy Prozřetelnosti se bohužel budeme muset spokojit převážně s citáty z Monologů, neboť Hitler po sobě žádné systematické pojednání o Bohu nezanechal. Není to zrovna ideální, neboť se nejedná o zcela autentické texty. Monology jsou jen zprostředkovaným záznamem Hitlerových proslovů, ale nezbývá než pracovat s tím, co je k dispozici. Alespoň základní obraz Hitlerovy Prozřetelnosti, který bude pro náš účel dostatečný, snad získáme.

Hitler svou představu Boha popisuje například takto:

„Je velkou tragédií, že chápeme věci v jejich bytí, ale to bytí nám zůstává hádankou. Víme, že prvek se skládá z tolika a tolika atomových jader, ale: proč to všecko? Proč je Slunce, proč hvězdy? V okamžiku, kdy dospějeme k poslední otázce, k tomu Proč?, vše vyústí v představu Všemocné síly. Až v Linci postavím hvězdárnu, dám na ni napsat: Nebe oslavuje Věčnost! Je krásné, že člověk pro to našel jeden pojem – Bůh! Všesíla, tvořící světy, jistě přidělila každé jednotlivé bytosti její úkol. Vše se odehrává tak, jak se odehrávat musí!“1

Hitler je tedy přesvědčen, že existuje jakási všemocná síla, která tvoří světy, a nějak předurčuje osud tvorů; například tím, že jednotlivým stvořeným bytostem přiděluje jejich životní úkoly. I v případě Hitlerovy Všesíly jde evidentně o Bytost, kterou lidé běžně nazývají Bohem a kterou si ve svých představách přirozeně spojují s Původcem světa a tím pádem i zdrojem řádu, který ve světě panuje. Hitlera proto rozhodně nelze označit za ateistu, neboť počítá s nějakou vyšší božskou autoritou, která přesahuje svět a určuje jeho smysl.

Kým přesně ale je Hitlerův Stvořitel? Jakou konkrétnější představu o něm měl? Vzhledem k tomu, že v Hitlerově případě lze jen velice obtížně nalézt nějaké přesné pozitivní vymezení, můžeme si vypomoci také tím, jakou představu o Bohu Hitler nezastával. Můžeme u něj například snadno vyloučit tu křesťanskou. I když byl totiž Hitler vychováván jako katolík, přesvědčení svých rodičů rozhodně nepřevzal:

„Co je to za Boha, který má radost z toho, že se lidé pro něho trýzní! Celá věc je velice jednoduchá: Pámbíček dává předpoklady pro spáchání hříchu; když to konečně klaplo za pomoci ďábla, použije panny, aby porodila člověka, který spasí lidstvo svou smrtí! Mohamedánství by snad ještě dokázalo nadchnout pro své nebe. Ale když si představím to nudné křesťanské nebe! Na zemi má člověk svého Richarda Wagnera, ale nahoře slyší jen aleluja a nevidí nic jiného než palmové ratolesti, batolata a starce. Křesťanství je tím nejšílenějším výplodem lidského mozku, výsměch všemu božskému. Černoch se svým fetišem je vysoce nadřazen tomu, kdo vážně věří v zázrak Převtělení.“2

Křesťanskou představu Trojjediného Boha tedy můžeme směle vyloučit. Ale s nějakou božskou bytostí Hitler přece jen počítá. Jinak by jen těžko mohl mluvit o „výsměchu všemu božskému“.

S konstatováním, že podle Hitlera existuje Stvořitel, který je původcem řádu ve světě, bychom si sice již pro náš účel vystačili, přesto nebude na škodu se alespoň o trochu lépe obeznámit s tím, jak si Hitler svou Prozřetelnost konkrétněji představoval. Určitým vodítkem může být například následující záznam:
„Na tom, co bolševismus udělal z člověka, vidíme nejlíp, že na počátku výchovy musí být úcta. Úcta k Prozřetelnosti, k Nepoznatelnému, k Přírodě – nebo jak tomu chcete říkat – počínaje úctou mládí ke stáří. Jinak se z člověka stane něco horšího než zvíře.“3

Hitler v tomto případě nijak netrvá na přesném pojmenování a kromě obvyklého termínu „Prozřetelnost“ používá ještě slova „Nepoznatelné“ a „Příroda“. Bůh je tedy pro Hitlera spíš něčím na způsob skryté přírodní síly, kterou lze těžko zachytit a pojmenovat.

Že má Hitlerova představa o Prozřetelnosti nejblíže právě k jakési vyšší přírodní síle, lze vyčíst i z následující ukázky:

„Myslím, že ten, kdo se dívá na přírodu otevřenýma očima, se stane tím nejzbožnějším člověkem; ne ve smyslu církevní zbožnosti, nýbrž na způsob vnitřního sebepoznání.

Koncem minulého století prohlašoval liberalismus, svedený pokroky přírodních věd a techniky, že člověk je pánem přírody, že brzy ovládne i vzduch atd. A přitom stačí, aby přišel orkán, a všechno se zboří jako domeček z karet.

My maximálně poznáváme zákony, podle nichž se odehrává život přírody; budeme moci využít ve svůj prospěch znalosti zákonů přírodních věd; ale na to, jak ty zákony fungují, na to nepřijdeme.
Rozumí se to samo sebou: naše hledisko nám nedovoluje nahlédnout do jiných rovin. Proto vymyslel člověk překrásný pojem Všemohoucnosti, již uctívá jako božstvo. My nechceme vychovávat k ateismu.“4

Ať už si však Hitler pod svou Všemohoucností představuje cokoliv, každopádně se nejedná o nějakého osobního Boha, ať ve smyslu osobní bytosti, nebo Boha, který by se osobně vztahoval k jednotlivým lidem.
Jak je patrné i z následujícího záznamu, celkově Hitler zastával spíše postoj člověka, který o Bohu, případně o věčnosti, nic přesnějšího vědět nemůže, a zbývá mu jen poznávat především zákony, které Bůh do světa vložil, aby se podle nich mohl ve svém životě řídit:

„Kdo je dnes obeznámen s přírodovědou, nemůže brát učení církve vážně. Co je v protikladu s přírodními zákony, nemůže být od Boha, a Pámbíček se s bleskem nezastaví ani před kostelem. Náboženská filosofie, vybudovaná v podstatě na antických představách, je pod úrovní dnešního lidstva. […]

Nevím nic o onom světě a jsem natolik upřímný, že to přiznávám. Jiní lidé tvrdí, že o tom něco vědí, a já jim nemohu dokázat, že tomu tak není. Venkovské panímámě nechci svou filosofii vnucovat. Církevní nauka je také svého druhu filosofie, i když neusiluje o pravdu. Nevadí to, protože lidé neumějí uvažovat o velkých věcech. Všechno pak vyúsťuje v poznání bezmoci člověka vůči věčným přírodním zákonům. To není škodlivé, hlavní věc, když dojdeme k poznání, že záchrana člověka spočívá v tom, aby se pokoušel o pochopení božské Prozřetelnosti a nemyslel si, že se může těmto zákonům vzpírat. Když se člověk pokorně podřídí zákonům, pak je to nádherné.“5

I když tedy zřejmě nikdy zcela přesně nezjistíme, kým nebo čím měla být Hitlerova Prozřetelnost, musíme při dalším čtení počítat s tím, že Hitler uznává existenci nějaké Vyšší síly, která svět přesahuje a stojí v jeho základech. Hitler proto není ateistou ve striktním slova smyslu.

Hitlerova Prozřetelnost je každopádně zdrojem přírodních zákonů světa, a jak je patrné z poslední ukázky, ohledně jejich poznatelnosti už Hitler tak skeptický není. Dokonce mluví o nutnosti a nádheře se takovým věčným přírodním zákonům podřídit a zdá se, že v jejich poznání a pochopení spatřuje i jakousi záchranu člověka. Podívejme se tedy blíže na to, jak Hitler řád světa a jeho zákony pochopil.
Ano, a v tuto chvíli dostává prostor darwinismus.

3 komentáře:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  2. Podle darwinismu se sice může samozřejmě vyvinout z jednoho druhu jiný či se od něj odštěpit, ale neexistuje kromě samotného přežití žádné kritérium, že by jeden z těchto druhů byl lepší - a důvody přežití se mění se změnou parametrů prostředí. To kritérium není dokonce ani vyšší složitost - někdy organismu pomůže k přežití i zjednodušení tělesné konstrukce, a celková úroveň složitosti organismů je zhruba konstantní možná už od druhohor (viz. Flégr). Oproti úplným počátkům života je samozřejmě složitější, ale to je dáno prakticky jen tzv. efektem zdi (co začne jako maximálně jednoduché, se v bezprostředním vývoji už může těžko dál zjednodušit.

    OdpovědětSmazat
  3. "Síla, která přidělila každé jednotlivé bytosti její úkol" - to zní ale hodně osobně. Neosobní síla těžko může někomu přidělovat nějaký úkol. Ledaže bychom to vzali HODNĚ metaforicky.

    OdpovědětSmazat