čtvrtek 1. září 2011

Nebe a peklo

Zamysleme se nad dalšími dvěma body námitek Michala Hanka, které se týkají nebe a pekla. Základním předpokladem existence těchto institucí, kterým je nesmrtelnost lidské duše, jsme se zabývali v předchozím článku. Nyní se vyjádříme ke zbytku. O nebi Michal píše:

2) Pojem (křesťanského) nebe. Neexistuje-li duše, pak nemá význam ani nebe (jakožto místo kde tráví věčnost duše spasených). Pojem je navíc značně problematický i tak: křesťané neumí říct, proč by nás vůbec měla lákat představa věčného života bez jakékoliv reálné náplně, bez interakce se skutečným světem, oddáni na pospas věčnosti (umí si to vůbec někdo představit?) strávené se svými vlastními myšlenkami a zaliti drogou monotónní Boží “lásky”. Navíc se křesťané neumí vypořádat s otázkou, zda naše duše v nebi budou mít svobodnou vůli. Neexistuje-li, pak bychom podle nich samých měli být jen roboti, a existuje-li, pak by mělo v nebi existovat i Zlo, což je poněkud paradoxní.

Viděli jsme, že duše existuje a je nesmrtelná. Věčný život si samozřejmě nikdo neumí představit, ale dokážeme jej myšlenkově uchopit (v tom právě tkví rozdíl mezi představivostí, která je maximálně kombinací smyslových vjemů, a myšlením, které od smyslového odhlíží). Sami křesťané uznávají, že si nebeskou blaženost nedokáží představit, jak o tom svědčí slova sv. Pavla:

Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘  (1 Kor 2, 9)
Přesto je o ní možné ledacos říct. Je například naprosto jisté, že nejde o život bez "reálné náplně" (náplní onoho života je nekonečné poznávání toho, co je v nejvyšší, nekonečné míře jsoucí), bez "interakce se skutečným světem" (Bůh je skutečnější než cokoliv stvořeného, ale i se stvořeným světem mají svatí v nebi kontakt prostřednictvím tzv. obcování svatých), a že Boží láska není "monotóní". Naopak. Je-li pozemskou kvalitou zábava, je jisté, že pobyt v nebi bude nekonečně zábavný bez jakékoliv možnosti omrzení.

Vůle svatých v nebi je v naprosté shodě s vůlí Boží, proto v nebi není možný hřích. Přesto je vůle svatých svobodná, protože její soulad s vůlí Boží je výsledkem jejich svobodného definitivního rozhodnutí bez existence sebemenšího důvodu a touhy toto rozhodnutí zvrátit (podobně jako u zavržených, kteří sice svým rozhodnutím trpí, ale změnit jej nechtějí). Vůle není zcela nedeterminovaná. Obecně je determinovaná dobrem, to, co chce je vždy dobro (skutečné či zdánlivé). Nedeterminovaná je pouze v tom smyslu, že volí mezi různými alternativami dobrého. To je však možné pouze tehdy, nedostává-li se člověku dokonalého poznání. Volba mezi alternativními dobry či možnost považovat zlé za dobré v nebi již odpadá. Proto může být vůle plně v souladu s vůlí Boží. Přesto není nesvobodná, protože jí schopnost volby stále zůstává. Pouze se již neuskutečňuje. Konečné rozhodnutí padlo ještě za pozemského života a vůle zakouší jeho plody, které jsou dobré, proto nemá sebemenší důvod je měnit.

A teď k peklu. Michal píše:
3) Pojem pekla. Ježíš deklaruje jeho existenci poměrně dost jasně, jako místo věčného utrpení, kde bude pláč a skřípění zubů (např. Matouš 8:12). Neexistuje-li však duše, nemá smysl ani peklo. Navíc křesťané nejsou schopni vysvětlit, jak by Dobrý Bůh mohl na základě kratičkého pozemského života (80 let?) odsoudit člověka ke strašnému utrpení po stovky, tisíce, miliony a miliardy let – celou věčnost. Pošetilost představy spravedlivého Boha, který takto jedná, vede mnohé křesťany k nevíře v peklo – čímž se ovšem dostávají do rozporu s Ježíšem. Jak se s problémem vyrovnávají mi není známo – pravděpodobně to drtivou většinu z nich netrápí.

Peklo je naprosto reálné a neprázdné. Lidská duše je nesmrtelná. To, co člověk dělá během pozemského života, dělá s ohledem na život věčný, ze své přirozenosti nemůže jinak. Z hlediska věčnosti neexistují žádné přechodné stavy (očistec je dočasný a trvá jen do posledního soudu). Jestliže Bůh nabízí člověku, aby žil na věčnosti s ním, a člověk má svobodnou vůli, pak se může rozhodnout pro Boha - a to je nebe - nebo Boha odmítne, a to je peklo (jde o dobrovolné nedosažení cíle, pro který byl člověk určen). Jednu z těchto alternativ člověk musí zvolit. Kdyby součástí nabídky bylo jen nebe, znamenalo by to, že Bůh nerespektuje svobodnou vůli člověka a jedná proti svému vlastnímu záměru. Formalizovat to můžeme pomocí následujícího dvojitého sylogismu.

Má-li člověk svobodnou vůli a Bůh ji respektuje, pak musí být nebe nabídkou, nikoliv faktem, se kterým nemůže nic dělat.

Avšak člověk má svobodnou vůli a Bůh ji respektuje.

Tedy nebe je nabídka.

Je-li nebe nabídka, musí existovat možnost jejího odmítnutí (jinak by nešlo o nabídku).

Avšak nebe je nabídkou.

Tedy existuje možnost jejího odmítnutí, které nazýváme věčným zavržením - peklem.

***

Vše, co děláme, děláme s ohledem na věčnost, neboť jsme lidé s nesmrtelnou duší.