Dolák - Stodola - Tvrdý

Filip Tvrdý dokládá svou naprostou nesoudnost, když doporučuje příšerný text Antonína Doláka, který postrádá sebemenší náznak argumentace kromě odvolávky na pár obskurních autorit jako Freud a Darwin. Text je filosoficky tak slabý, že i knihovník, který se zabývá relevancí informací, musí konstatovat, že daný text mohl projít recenzním řízením jen omylem. Časopis Organon F v předmluvě prvního čísla z roku 2011 konstatuje, že zvyšuje svou kvalitu tím, že odmítá více textů. Text Jiřího Stodoly, který na Dolákův článek reaguje, neodmítl,  doufám, že daný trend poslouží k tomu, aby paskvily jako Dolákův text o svobodné vůli nebyly dále publikovány.

Filipova reakce na můj článek vykazuje značnou podobnost s posudkem Jana Zouhara na literární texty Zdeňka Rotrekla a Ivy Kotrlé. Tvrdý píše:

Pozornost si ale spíše zaslouží reakce brněnského knihovníka Jiřího Stodoly, která vyšla v prvním letošním čísle příslušného časopisu. Není třeba pokoušet se o nějakou hlubokou analýzu jeho argumentace, která je vlastně veškerá žádná a opírá se o tradiční mix katolické hysterie, hrubých obsahových chyb, neznalosti jakýchkoli relevantních pramenů a odvolávání se na díla pochybných myslitelů. Stodola si libuje v podivném, křesťanstvím aktualizovaném aristotelském žargonu, jenž je velmi rozšířen u určitého typu českých filosofů, kteří nikdy neměli možnost seznámit se se současnými interpretacemi Aristotela (např. Barnes, Lennox, Johnson) a zůstávají uvěznění v pokřivené verzi jeho myšlenek přežvýkané tomismem a novotomismem. Stodola se bez jakékoli souvislosti snaží do zřetelně vymezené diskuse zatáhnout obskurní latinské pojmy "indifferentia passiva", "libertas arbitrii", "necessitas coactionis" a "necessitas naturae", jak je běžné u diletantů, kteří zahalují svou banalitu a neznalost pod pláštík oslnivé nesrozumitelnosti.

Pokud Filip Tvrdý nerozumí mé argumentaci, pak to není moje chyba. Pokud mne Filip upozorní na skutečné obsahové chyby, budu rád. Pokud považuje Filip některé autority za pochybné, nechť mi neupírá právo, abych já považoval jiné autority za pochybné. Připomínám, že můj článek nebyl míněn jako stať na dané téma, ale jako polemická reakce na Dolákův text, která měla upozornit na fakt, že recenzním řízením prošel velmi špatný filosofický text. Tím je snad vysvětleno to, že článek nezabývá žádnými relevantními prameny krom Dolákova textu samotného. Jelikož Filip nepochopil moji argumentaci, pokusím se zvlášť pro něj rekonstruovat obsah Dolákova a mého textu. Dolákův text je vystaven takto:

1. tvrdí, že vůle není nikde přesně definovaná, vůli vymezuje v tak širokém smyslu, že se její svoboda velmi snadno vyvrací,
2. vyrovnává se s argumentem z evidence svobodné vůle v našem vědomí, tvrdí, že mohou existovat skryté síly (dokládá to Freudem)
3. argumentuje pro univerzální platnost principu kauzality, tvrdí, že filosofický atomismus je intuitivní pojetí skutečnosti, emergence a supervenience jsou pouhé epistemologické pomůcky,
4. tvrdí, že vůle by mohla být svobodná, kdyby duše byla nehmotná, ale duši vyvrátil Darwin a jeho teorie evoluce,
5. připouští, že pro existenci duše by se dalo argumentovat Bohem, ale to je založeno na  víře, která je iracionální,
6. přistupuje na monistickou koncepci kauzálně jednolitého univerza.

Co dělám já zde?

1. tvrdím, že v tomismu je vůle vymezena poměrně přesně, uvádím definici a dělení, pojmy, které zavádím česky s latinským ekvivalentem mají úzkou souvislost s mou snahou na rozdíl od Doláka důkladně vymezit svobodu vůle,
2. ukazuji, že argument skryté determinanty se obrací proti argumentujícímu,
3. tvrdím, že intuitivní není atomismus, ale substanční pojetí, které ilustruji na slovech filosofa Machuly a fyzika Kuba, píši, že Dolák nedoložil, že různé vrstvy reality jsou pouhé epistemologické pomůcky,
4. odmítám, že evoluce jakkoliv vyvrací možnost existence nehmotné duše a zároveň jen tak nenápadně upozorňuji, že teorie evoluce není zcela samozřejmý fakt,
5. odmítám, že víra je iracionální motiv, charakterizuji víru jako druh zprostředkovaného vědění (uvádím tradiční, aristotelské pojetí a je mi dost jedno, že Filip zastává nějaké jiné),
6. uvádím Fuchsův způsob vyvracení monismu.

Opravdu nevím, co na tom může být nesrozumitelné. Pokud se jedná o formulace, které jsou prý v odborném časopisu zakázané, takže by článek je obsahující neměl projít recenzním řízením, jako je

• "Darwinovo učení o původu člověka není vůbec přesvědčivé" (s. 118)
• "materialistický monismus je nejen protiintuitivní, ale je možné jej považovat za vyvrácený" (s. 121).
• evoluce je  "empiricky netestovatelnou hypotézou" (s. 118)
• a Darwin je společně s Freudem "obskurní autoritou" (s. 121)?

považuji je za plně relevantní a pevně si za nimi stojím. Chápu, že se můj článek nesrovnává se světonázorem Filipa Tvrdého a Tomáše Marvana. Nechápu ale, jak mohou racionální filosofové přehlížet slabiny textu, se kterým světonázorově souhlasí, a hystericky útočit na text, který na tyto slabiny upozorňuje, jen proto, že s ním shodou okolností světonázorově nesouhlasí. Takovéto výpady jsou hodné Jana Zouhara, ale nikoliv milovníků moudrosti - filosofů.