It would be interesting to hear how Catholics loyal to the Vatican would defend this.Skutečně nevím, proč by takové triviální prohlášení, že stát, jakkoliv nemůže nikomu zakazovat snít o určitých skutečnostech (sadistovi o vraždách, pedofilovi o sexu s dětmi), má plné právo a dokonce povinnost určitému druhu chování zabraňovat (vraždám, znásilněním, sexuálnímu zneužívání dětí, krádežím atd.), mělo být nějak hájeno. Myslím, že o povinnosti státu bránit kriminalitě nikdo nepochybuje.
Pokud jde o právo křesťanů odsuzovat nemravné sexuální chování, je analogické právu ostatních odsuzovat nemravné, byť legální jednání, jako je lež, manželská nevěra, konzumní způsob života, sobectví, prospěchářství, opilství, nadměrné kouření atd. atd.
1. Opravdu záleží, jaký stát myslíte: liberálně demokratický, autokracii, totalitní stát…
OdpovědětVymazat2. Stát je monopolním vlastníkem nástrojů (i násilných) na prosazení práva. Co není zákonem popsáno, v liberální společnosti není zakázáno.
3. Jak si představujete, že bude stát schopen kontrolovat sny deviantů, radikálních fašistů/komunistů, vrahů, či jiných kriminálníků, dokud se neprojeví? Jak by to mohl dokázat stát, když to doteď nedokázala ani žádná církev či jiná legální instituce?
Ad 1. Stát, který je legitimní. Tedy nikoliv totalitní.
OdpovědětVymazatAd 2. Ano, nicméně právo slovně odsuzovat nějaké jednání jako nemravné se neodvíjí od toho, co je v daném státě dovoleno a co zakázáno. V opačném případě by šlo o stát totalitní, kde by lidé někdy měli právo odsuzovat někoho za jeho židovský či buržoazní původ, ale neměli právo odsuzovat vraždění lidí pro jejich židovský či buržoazní původ.
Ad 3. To si vůbec nijak nepředstavuji. Napsal jsem: "nemůže nikomu zakazovat snít o určitých skutečnostech".
Legitimitu státu zevnitř poskytuje obyvatelstvo. Takže ve své době bylo legitimní i fašistické Německo. A ne jenom zevnitř, došlo i na mezinárodní uznání. Stejně tak fungování bývalých komunistických režimů doznalo určité legitimity jak vnitřní, tak v prostředí mezinárodních vztahů. Legitimita státu ještě nezaručuje, že stát nemůže být totalitní. A co např. klerofašistické Slovensko?
OdpovědětVymazatVe Vašem ad k bodu 2 se skoro shodujeme, jenom bych chtěl připomenout, že kromě těžkých argumentů, které jste použil, je netotalitní stát ochoten připustit a bránit i mnohem menší skupinky obyvatel, např. minority rasové, náboženské, kulturní, nekulturní, vzdělané i nevzdělané… atd. a to proto, že ačkoliv jsme si před Bohem všichni stejní, ve skutečnosti jsme si nerovní už v momentě, kdy se narodíme.
Ad legitimita. V tom se s Vámi neshoduji. Domnívám se, že legitimitu státu nemohou dát obyvatelé ani jiné státy. Podle mého názoru je legitimní takový stát, jehož způsob výkonu moci, zákony atd. neodporují těm nejzákladnějším požadavkům přirozeného zákona - nevyvražďuje obyvatelstvo, nebere jim legálně nabytý majetek, nelikviduje rodiné vazby atd. V tomto smyslu ani nacistický ani komunistický režim legitimní nebyly. Slovensko asi také ne.
OdpovědětVymazatOtázkou je, jestli je legitimní současná liberální demokracie v ČR, která dovoluje matkám zabíjet nenarozené děti. Domnívám se, že i přesto legitimní je, protože ty matky k tomu přímo nenutí.
Pokud jde o právo odsuzovat nějaké jednání na základě vlastního přesvědčení. Jde asi těžko zakázat křesťanům, aby homosexuální chování hodnotili jako nemravné, a dovolit bojovníkům proti kouření odsuzovat kouření jako nemravné a bezohledné.
Legitimita v rovině (přirozeně)právní buď je, anebo není. Na pokyn boží dnes v prostředí anarchie státních entit nikdo nečeká, slovo má tribunál lidí. Bush např. zkoušel hledat legitimitu ve světovém tažení proti terorismu, de facto proti radikálnímu procesu islamizace, kde mluvil o Zlu, proti kterému je nutno se postavit. V bezpečnostních studiích se tomu říká „sekuritizace“. A jak řekl, tak i udělal, ačkoliv bylo do nebe bijící, že jenom provádí mocenskou politiku ve jménu amerických zájmů. Jak to udělal, si každý může okomentovat sám, ale on byl jedním z těch politiků, kdo na svoji stranu (Dobra) poutal Boha proti pomyslnému Zlu. Jestli tedy mluvíme o státu, který je legitimní na bázi přirozených zákonů, mluvíme o historických zákonech, morálních aspektech, které sdílí např. civilizace. Já tedy rozlišuji legitimitu od historického, morálního, atd., legitimita státu není nic víc než právní uznání institucemi uvnitř státu a institucemi mezinárodního práva a tedy sekulárně.
OdpovědětVymazatAd abortus: to je téma, které je příliš citlivé, ale taky jsem názoru, že pokud se rodiče/rodička rozhodli a světská autorita jim to umožňuje (stát), je pak už jenom jejich svědomí a vnitřní dilema…
Jinak ale nevidím rovnítko mezi odsouzením homosexuality ze stran církve (např. křesťanské) a těmi, kteří bojují proti kouření. Pasivní kouření (nechtěné absorbování nikotinu a jiných toxických látek vzniklých a unikajících do společného sociálního prostoru) způsobuje prokazatelně škodu lidskému zdraví, homosexualita je dána od narození a tudíž by (dle mého názoru) neměla být trestána. (Stejně tak, jako je hloupé odsuzovat někoho kvůli rase, či náboženství)